Historie SDH
Tragická událost v Rozstání v roce 1886
Vraťme se nejdříve ke knize Dr. Jos. Jančíka "Rozstání a Baldovec na stranu 79. kde čteme:
Největší neštěstí stihlo však Rozstání ve čtvrtek dne 20. května 1886. Asi 10 minut po 1. hodině
odpolední chytlo z nezjištěné příčiny v domě rolníka Tomáše Krále č. 77. Silným jihovýchodním
větrem byl oheň přenesen přes silnici na usedlost č. 71 a netrvalo ani půl hodiny a v plameni stála
vesnice až po kostel. Marná byla veškerá námaha lokalizovat oheň. Doškové střechy chytaly jedna za
druhou, dvory byly plny chvojí a tak nebylo možno myslet na zdolání ohně. Lidé ve zmatku zachránili
sotva holé životy a odnesli něco šatstva.
K požáru se dostavily hasičské sbory z Otinovse, Drahan, Hatmanic, Krásenska, Ruprechtova,
Jedovnic, Ostrova a Protivanova. Se svými stříkačkami dojeli občané z Kulířova, Studnic a Kotvrdovic.
Uchráněn zůstal kostel a fara. Vznikající požár budov uhasili občané z Otinovse. Uprostřed tohoto
ohnivého moře zůstal uchráněn jedině domek č. 42. Vyhořelo celkem 41 rolnických usedlostí.
Výměnkářů a hoferů bylo poškozeno 45. Škoda způsobená požárem byla odhadnuta na 250-300 tisíc
zlatých. Hůře byla postižena pravá strana vesnice, která vyhořela i se stodolami, kdežto na levé straně
stodoly zůstaly. Pojištění bylo nepatrné, Moravskoslezská vzájemná pojišťovna vyplatila 40 svým
pojištěncům celkem 18. 678, 98 zlatých.
Ihned po neštěstí přispěchaly blízké i vzdálenější obce na pomoc. Přivážely nejnutnější, aby byla
zahnána aspoň největší bída. Přivezly přes 200 fůr potravin, krmiva a ošacení. Moravské
místodržitelství vyzvalo ke sbírkám, které vynesly na penězích 8.656 zlatých. Císař František Josef
věnoval 1.500 zlatých, zemský výbor 1 .000 zlatých, kníže Jan z Lichtenštejna 1.800 zlatých, na dříví
slevil 600 zlatých a z nájmu polí 200 zlatých. Na podporách dostal každý usedlý asi 150 zlatých,
domkař 97 zlatých, hober
20 zlatých. Vyhořelá stavení byla ponejvíce ještě téhož roku vystavěna a pokryta kamenem.
Činnost sboru od založení do roku 1997
Rozstánský sbor byl založen pod župní správu Lipovec. V prvních letech své činnosti zakoupil hasičské jednoduché nářadí ke zdolávání požárů. Finanční prostředky získal z dobrovolné sbírky mezi občany. Od roku 1909 rozvinul vedle aktivní protipožární přípravy i kulturní činnost v obci. Utvořil divadelní soubor a hrával pravidelně divadelní představení. Jako první hru uvádí kronika představení Furiant. V kronice sboru jsou dále uváděny hry: Romeo 3 Julie, Hledá se medium, Láska nad pomstu mocnější, Osiřelo dítě, Červ, A odpusť nám naše viny, Maryša, Palackého třída 27, Paličova dcera, Otec, Děvče z předměstí, Poslední muž, K H. Borovský, Cikánkův slib. Není muže nad kováře. Ráj srdce, Pytlák Mirko. Divotvorný klobouk, Naši furianti, Treti zvonění. Sluha dvou pánů.
Výtěžků divadelních představení využíval sbor na nákup hasicího nářadí, hadic i látek na cvičné i sváteční uniformy. Divadelní činnost vystupňovali členové hlavně po roce 1918. Poslední divadelní představení sehráli členové kroužku v roce 1961.
Vedle divadelních představení pořádal sbor také taneční zábavy, plesy, výlety, masopustní průvody a zvyky, jejichž zisky zabezpečovaly činnost sboru.
V roce 1922 vznikl samostatný sbor dobrovolných hasičů v Baldovci. 12. února 1922 byl založen ve sboru v Rozstání ženský odbor. Členkami se staly Kocourková Anna, Jančíková Josefa, Hrubá Františka, Šmehlíková Josefa, Kratochvílová Marie ml., Kratochvílová Marie st., Králová Anna, Tesařová Marie, Hořavová Filoména, Jančíková Marie, Hrstková Anna, Petrželová Josefa. Náčelníci byla zvolena Jančíková Josefa, zapisovatelkou Šmehlíková Josefa. Vedle osvětové výchovné práce mezi ženami vykonávaly členky funkci dobrovolných samaritánek poskytovaly první pomoc a ošetření při drobných poraněních.
Z výtěžků svých akcí i z dobrovolných sbírek mezi občany poskytl místní sbor pomoc nově založeným sborům dobrovolných hasičů v pohraničních vesnicích, kde české sbory byly vystaveny útlaku německého obyvatelstva.
Rovněž vztah členů sboru ke stolu byl do třicátých let jednoznačný. Při své práci se drželi heslem: Sloužíme lidem a Bohu. Členové sboru považovali za čest držet stráž u Božího hrobu, zúčastnit se slavností Vzkříšení, průvodu Božího těla a slavnostní mše na den sv. Floriána.
Z dalších akcí je nutno se zmínit o spoluúčasti sboru na pořádání:
a) oslav nar. T. G. Masaryka
b) vzpomínky na upálení J. Husa
c) oslavě 28. října
Na valné hromadě dne 14. července 1929 bylo rozhodnuto zakoupit motorovou stříkačku se vším příslušenstvím a vybavenim a 300 m hadic v celkové hodnoté 45.000 Kč. Potřebnou částku, která byla na tu dobu velmi vysoká, si musel sbor vypůjčit. 25. srpna byla tato moderní stříkačka předána starostou obce sboru do užívání .
Zakoupení stříkačky posílilo značně chuť všech členů do práce. Příkladně prováděli zbrojní výcvik, zúčastňovali se veřejných cvičení 1 praktických likvidací požárů.
V roce 19 31 se sbor usnesl požádat o stavbu hasičského skladiště a vybudování protipožární nádrže na horním konci obce. Žádost o stavební místo a o povolení stavby byla podána na obecním úřadě.
V roce 1934 byl ustaven odbor jinošského. dorostu, který se připravoval, aby postupně nahradil pro staří odstoupivší členy sboru.
Se stavbou hasičského skladiště bylo započato v roce 1938 a první schůze v nové zasedací místnosti tohoto domu se konala již 1. ledna 1939.
Přišel 15. březen 1939, byl ustaven protektorát Čechy a Morava a 16. září 1943 se obec stěhovala. Hasičský majetek zabrala německá komandatura. Činnost sboru dobrovolných hasičů byla přerušena.
K obnovení činnosti sboru došlo až po osvobození vlasti a po návratu občanů do zpustošené obce. Stav hasičského domu se zbrojnicí byl žalostný . Dům byl velmi poškozen, hasičská výzbroj a výstroj zničena nebo rozkradena. Sbor musel zase znovu všechno pořizovat. Nadšení a radost z osvobození byly silnými faktory, které pomáhaly nahradit všechny škody. Vedle požární ochrany sbor opět ustavil odbor samaritánek, které poskytovaly první pomoc občanům při drobných úrazech, kterých bylo při obnově obce hodně. Činnost obnovil rovněž divadelní kroužek a došlo k obnovení kulturní činnosti sboru.
Znovu byla obnovena Podhorská župa č. 21, která byla za okupace zrušena. V roce 1948 byl upřesněn název na Svaz československých dobrovolných hasičů.
22. září 1948 bylo sboru přiděleno sanitní auto, které zajišťovalo převozy nemocných do okresní nemocnice.
2. ledna 1950 zakoupil sbor ze svých prostředků požární auto v cené 60.000 Kč. V této době byla rovněž zakoupena siréna v hodnotě 10.600 Kč.
V roce 1953 došlo k další změně názvu sboru na Československý svaz požární ochrany.
Prvního většího úspěchu dosáhli požárníci v Rozstání v roce 1957, kdy postoupili v soutěži o nejlepší družstvo až do okresního kola, které se konalo v Soběsukách. Tam však, pro krátké hadice, se vůbec neumístili. Byli to tito požárníci: Kratochvíl Jan, Jančík Jan, Klíč Lumír, Svoboda Karel, Voráč Jar., Kratochvíl Jos., Šmehlík Fr., Petýrek Tomáš, Plný Václav a náhradník Hrubý Karel. V tomto období zajišťoval sbor žňové protipožární hlídky v obci, prováděl školení občanů.
V roce 1965 staří členi sboru přestali pracovat, mladých členů nebylo, proto se sbor rozpadl a přerušil činnost. Obnovil již až v roce 1976. Předsedou byl zvolen Josef Chlapčík, Rozstání 46, velitelem Vladimir Tesař, žijící v Otinovsi, jednatelkou Marie Zukalova, provdaná Zelinková, hospodářem Petr Hrubý č. 60, referent pro práci s mládeží Jiří Voráč č. 120, preventistou Bezděk Ant. Č. 258.
Pro menší zkušenosti mladých funkcionářů se práce sboru jen pomalu rozvíjela. Byla ustavena také 2 družstva mladých požárníků, která se pravidelně účastnila okrskových soutěží. Ale i tato se postupně rozpadla.
při oslavách 95. výročí za|ožení sboru v roce 1982 pořádal sbor okrskovou soutěž, na které obsadil první místo a postoupil do okresního kola. To však bylo nad síly družstva. Z 21 družstev se umístilo na 16, místě. V rámci oslav byla udělena vyznamenání "Za příkladnou práci" Josefu Chlopčíkovi a Aloisi Kratochvílovi za dlouholetou a dobrou činnost ve svazu požární ochrany.
Od roku 1976 se sbor pravidelně účastnil všech okrskových soutěží a budovatelských, politickovýchovných akcí. Zasahoval u 78 požárů, odpracoval tisíce hodin při preventivních domácích prohlídkách. Na budově požární zbrojnice byla obnovena fasáda, nová instalace elektrického rozvodu a sbor získal nový agregát PS 12. Budovu, techniku a výzbroj převzali členové do socialistické péče a za dobré výsledky v socialistických soutěžíc obdržel sbor čestné uznání okresního výboru SPO. Pět členů získalo odznak 3. stupně.
Po roce 1987 aktivní činnost sboru ustala.
V roce 1993 vybudoval OÚ garáže, které přiléhají ze zadní strany k budově OÚ. V roce 1994 došlo k demolici staré hasičské zbrojnice. Veškerý hasičský materiál byl umístěn, k tomuto účelu postavené, garáži.
V roce 1994 začal OÚ znovu naléhat na obnovení činnosti hasičského sboru. Tak byla skutečně od 1. 1. 1996 činnost sboru opět obnovena.